Charakteristika žáruvzdorných ocelí
Za žáruvzdorné ocele jsou považovány ocele vykazující dobré mechanické vlastnosti během krátkodobého a dlouhodobého namáhání materiálu, které se vyznačují obzvláště velkou odolností proti působení horkých plynů, spalovacích produktů a solných a kovových tavenin, které vznikají při teplotě nad zhruba 550°C. Jejich odolnost je však vysoce závislá na podmínkách záběru a nelze ji tedy zcela přesně stanovit podle hodnot, které jsou získány během jednotlivě provedené zkoušky.
Skladba žáruvzdorných ocelí, popř. ocelí odolných proti okujení je volena tak, aby vzniklé okujení ztěžovalo možnost difúze slitinových prvků v oxidové vrstvě a ocel tak byla chráněna před další tvorbou okují. Toho je možno docílit především působením oxidů chrómu, který je ve slitině obsažen. Odolnost proti okujení zvyšuje také křemík a hliník. Ocele se dělí na feritické a austenitické. Feritické a feriticko-austenitické ocele jsou magnetovatelné, austenitické ocele magnetovatelné nejsou.
Feritické ocele
Chróm jako hlavní element těchto ocelí umožňuje vznik feritické struktury, která je odolná proti přeměně. Legováním ocele křemíkem a hliníkem, které působí též jako feritickotvorné, se odolnost ocele proti okujení ještě zvyšuje.
Tyto ocele vynikají velkou odolností proti sirným plynům. Oproti žáruvzdorným austenitickým ocelím však vykazují při vyšších teplotách nižší mez pevnosti při tečení.
V určitých teplotních okruzích dochází k výskytu křehnutí. Toto křehnutí se projevuje především při ochlazení na pokojovou teplotu. Nárazovému namáhání jako např. při opravách, bychom se tedy měli vyhnout.
Austenitické ocele
Tyto ocele mají na základě svého obsahu s přídavkem niklu austenitickou strukturu odolnou proti přeměně a vyznačují se vysokou tepelnou odolností a houževnatostí.
Sklon ke křehnutí je zde výrazně nižší než u feritických ocelí. Částečně k němu dochází až po dlouhé době popř. se při překročení minimální teploty nevyskytuje vůbec.
Odolnost proti okujení v oxidující atmosféře je velmi vysoká, vůči redukujícím sirným plynům jsou tyto typy ocele citlivé. Tyto ocele vynikají dobrou schopností pro tvarování za studena, svařitelné jsou prakticky všemi možnými postupy.
Ocele na bázi niklu
Tyto materiály vykazují velkou odolnost proti korozi, erozi a kavitaci. Vysoce tepelně odolné slitiny jsou též odolné proti korozi způsobené horkými plyny a jsou použitelné až do teploty 1150°C.
Slitiny na bázi niklu se používají při tepelně-technickém zpracování a také na stavbách elektráren a pro konstrukce zařízení. Obzvláště v neoxidující atmosféře dochází z důvodu vysokého obsahu niklu k citlivosti slitiny vůči sirným plynům. Trubky z těchto materiálů nevykazují sklon ke křehnutí a mohou být i při dobré tepelné odolnosti materiálů a při vysokých teplotách silně mechanicky namáhány.
Žáruvzdorné slitiny na bázi niklu mohou být svařovány všemi běžnými postupy.